Tvůj vozík je prázdný
Výjimečný standard, velký banner nebo objektivní značka pro vaše hry
Měřítko 28 mm
Celková výška: 11 cm
Hodí se na a kolo 25mm základna
Bílý kov s vlajkou pryskyřice
Dohromady s Heroine Asharah a hudebník Moloss & Minion,
Vytvářejí mimořádnou skupinu velitelů.
"Kolik stovek nevinných lidí se masakrovala jen proto, aby z nás udělala své otroky?"
"Vím…"
Ne poprvé nechala dvojčata tuto konverzaci. Neustále se objevila, neúplná, jako by nebylo možné najít žádné možné řešení. Dvojčata mluvila tiše, jako by se ztratila ve snění.
Jejich stan se koupal v bohaté vůni opojného parfému a byl bludištěm luxusních závěsů a tapiserií zdobených zlatým nití a šperky. Plameny bronzových svícnů tančily v tisících lesk na stříbrné truhly a sedadla, na zlatých sochách, na těžkých špercích zdobení nahých těl mladých elfů.
Uprostřed tisíc mistrovských děl ležely obě sestry na obrovských sametových a hedvábných polštářích, slabě zíraly do vesmíru, nemožné je oddělit jinak než šperky, které nosily.
Jeden položil hlavu na hruď její sestry, která si rušena hrála s vlasy.
Jejich mimozemská krása zatměnila všechny zázraky shromážděné ve svém stanu.
„Všechna tato smrt…,“ řekl jeden.
Přesto Asharah, jejich milenka, udělala mnohem víc než to, aby konečně dosáhla jejich zajetí. Zničila celé národy, svrhli krále, dokonce vzdorovaly bohům.
Nelze očekávat, že zotročí dcery elfů krále, aniž by se obětovaly.
„Ale pamatujte,“ odpověděl ten druhý. „Nebyli našimi kurčovacími nápadníky všichni, kromě ušlechtilých medových zbaběl?
Ústně se rozsvítil tvář první sestry. Natáhla se k platinové misce umístěné vedle ní. Její štíhlá ruka uchopila fialovou fíku.
"Pamatujete si pohled na jejich tváře, když je otec nechal mobilizovat své armády, aby mu čelili?"
Její malé bílé zuby se kousla do dokonale zralého ovoce.
"... Ale ona ... byla ochotná pro nás všechno ztratit."
„Myslíš si, že nás miluje?“ Odpověděla její sestra.
"Nenávidím ji."
Byl to ten druhý na úsměv. "Vášnivě?"
„Podívejte se, co nám udělala…“ Nemohla najít slova, pokračovala ve hře s vlasy své sestry. Pak její ruka na okamžik stála, když jí vzpomínala na mysl. „Myslím, že se mi to líbí,“ zašeptala.
"Coura!" Její dvojče odstrčilo ruku ostře a stoupalo. "Myslíš si, že nevidím, jak hrdý nesete její prapor na bojišti, děvku?"
Tiše se na sebe dívali.
Pak se jeden sklonil hlavou a kolem její alabasterské tváře se pohyboval dlouhé vlasy.
"Myslím, že rád sleduji, jak tito budoucí spasitelé pokazí u našich nohou, když se nás snaží dostat ..."
Tiše jí slza slza z tváře.
Její sestra ji vzala do náručí.
"Vím ..."
Zůstali propleteni, tiše, po dlouhé minuty.
„To, co žijeme, je tak…“
"…Velkolepý?"
„Nikdo nás nikdy nemiloval jako ona. Nikdo nám nikdy nedal tolik…“ „Nikdo jiný nemohl zjistit, kdo skutečně jsme…“
Venku vzniklo nízké rumblingy bubnů. Armáda byla připravena k pohybu. Brzy budou dvojčata na první linii, u nohou jejich paní. Nese její standard. Ztratili by se v tranzu bitvy.
Bylo to tak dobré.
Stále objímali, začali plakat.
