Asharah Legendary (54mm) - výročí vydání

Pozadí

"Vzdání se? Vzdání se !!! Proč mě uráží? Nemá žádné chování?"

Žena vyskočila v kovu.
Její brnění zářilo. To ji uzavřelo v kovové kůži, která tak dokonale připadala na její tělo, vypadalo to neskutečné.

Všechno o ní vypadalo neskutečné.

Stejně jako její ocelové podpatky, tak závratně vysoko, že se zdálo nemožné doufat, že udělá jediný krok, natož boje v takových botách.
Nebo jako její vysoká čelenka, zdobená velkými bronzovými rohy příliš těžkými na její jemnou hlavu.
Všechno zvýšilo její magnetickou přítomnost, což bylo tak intenzivní, že bylo téměř bolestivé.

Příliš krásné, příliš velké, příliš silné.
Asharah, královna přímo z pekla.
A kolem ní, elitní vojáci, předvolci své obrovské armády, připraveni na bitvu, čekají na její potěšení.

Její mysl se přizpůsobovala podivnosti zpráv. Získala to míru a pociťovala rostoucí záhadu.

"Vzdání se? ... ... chtějí ... vzdát se ...? Bez jediné bitvy?!"

Posel přikývl a neodvážil se vyslovit jediné slovo.

Na okamžik nemluvila. Zdálo se, že ticho trvá věčnost.
Přes dvě sta ozbrojených válečníků kolem ní, navzdory monstrózními zvířaty břemene, navzdory oceli a volnému tekoucímu alkoholu nebylo nic, ne zvuk, ne dech. Dokonce i praskání ohně vypadalo slabší. Najednou, rychlejší než had, otočila se ke svému poradce.
Její akce byla tak rychlá, tak náhle, že posel byl zabaven nevolností, jako by se něco v prostoru a čase zkroutilo.
Poradce byla hora svalů, štětina s ocelovými čepelemi, pokrytá jizvami. Čerstvě řezané hlavy na opasku. Válečná zvíře. Stojící dvě hlavy vyšší než Asharah.
Ale před ní, malé dítě. Umlčet.

Zdálo se, že pravda v celé své obrovské úrovni se na ní konečně usadila.

"Ony Chcete se vzdát ... ale proč? Kde jsou ti, kdo budou proti mně? “

Poradce se podíval dolů. Na okamžik se jeho brada téměř chvěla.
„Dokážu… ne ... rozumět,“ řekl muž tiše.

Asharah zvedla obočí.
„Řekni:„ Nerozumím, “Xiagan. Víš, jak nenávidím mangling jazyka. … “

Otočila se stejně najednou jako předtím a hollerovala na pláně, odkud posel přišel.
"Impotentní bastardi! Našl jsem se na tvé matky, plivám na tvé předky, ty hnojivé hnoje!"

Jako by byla překvapena náhlým výbuchem, Asharah se pohlédla zpět na armádu a čekala na ni, popadla vrchol jejího kovového korzetu oběma rukama, upravila ji a pomalu se otočila zpět k svým vojákům.

Sledovali ji, všichni byli stále. Všichni velkolepé, hrozné, smrtelné.

„Moji přátelé, naši odpůrci nám popírají radost z boje. A tak se nebudeme vybírat: nemůžeme tančit, smát se a zpívat radost z boje s protivníky, kteří již prohráli. Ale jdeme stejně. nedostatek srdce… “

Oči jí rozsvítily plamen. Tleskala rukama a najednou naplnilo oblohu obrovský banner. Pod ním byly dvě krásné ženy, zcela nahé. Vedle nich čekal masa masa zakončená deformovaným cherubem.
Chůze k nim zamumlala: „Mojí malí, co bych bez tebe udělal ...“